Model Živá krajina

Model Živá Krajina je nástroj, který řeší veškeré problémy současné krajiny komplexně a vědecky na úrovni celých povodí se zapojením veřejnosti. S použitím přírodě blízkých opatření podporujících zádrž vody v krajině, a prvků zmírňujících vodní i větrnou erozi, pomáháme adaptovat krajinu na změnu klimatu.

Naše know-how nabízí řešení pro erozně ohrožené zemědělské půdy, hospodářské lesy, narušené vodní toky a plochy, i zastavěná území v rámci modrozelené infrastruktury.

1. Mapování terénu a analýza podkladů

Mapujeme současný stav krajiny, kdy do procesu nápravy krajiny zapojujeme v co největší míře veřejnost i v rámci tzv. citizen science.

Analyzujeme historické i současné mapy a relevantní vědecké podklady a literaturu. Zohledňujeme ÚSES a územní plán.

2. Studie proveditelnosti a grafický výstup GIS

Na základě sesbíraných dat zpracujeme studii proveditelnosti šitou na míru danému území. Skládá se ze dvou částí – grafické a textové.

Soubory přírodě blízkých opatření v řádu stovek až tisíců na jeden katastr jsou šité na míru pro dané území, navzájem se podporují a jsou navrhovány multifunkčně a ve vzájemné synergii.

3. Projednání s veřejností, zastupiteli a vlastníky

Studie proveditelnosti je podklad pro jednání o záměru s vlastníky, zastupitelstvem a úřady.

Po vypracování studie je celý výstup představen veřejnosti prostřednictvím veřejného slyšení. Přispívá k nalezení uspokojivého řešení pro všechny.

4. Projektová dokumentace a stavební povolení

Studie proveditelnosti podle Modelu Živá krajina slouží jako podklad pro projektovou dokumentaci, územní či stavební povolení, změny územního plánu, pozemkové úpravy a projektové dokumentace.

Představuje i krajinný plán, podle kterého lze jednat s vlastníky a uživateli pozemků při nutných změnách v obhospodařování k větší udržitelnosti.    

5. Realizace opatření a financování

Některá opatření navrhovaná studií proveditelnosti lze po projednání s vlastníky a státní správou i samosprávou realizovat hned.

Opatření jsou navržená tak, aby realizace i údržba byla co nejjednodušší a nejlevnější.

Všechny prvky a jejich údržbu lze financovat z grantových podpor i státních dotačních titulů. Plně vyhovují státní adaptační agendě i nově připravované Politice krajiny a Národnímu plánu obnovy ochrany přírody.

Problémy současné krajiny

Vodní toky a plochy

Narovnané, prohloubené a kanalizované toky s vydlážděnymi koryty urychlují odtok vody z našeho území a neposkytují velké řadě vodních živočichů vhodné podmínky pro život. Zároveň je omezena samočistící schopnost toků.

Meliorační systémy a příkopy vybudované k odvodnění mokřadů a zemědělské půdy urychlují odtok vody a zabraňují jejímu hlubšímu vsakování. Splav z polí kontaminuje vodní toky a plochy.

Urychleným odtokem z našeho území se snižují zásoby podzemních i nadzemních vod, toky častěji vysychají. V letních obdobích tak nastává nedostatek vody na chlazení a fungování technické infrastruktury, jako jsou elektrárny a ČOV.

Zastavěné nivy brání přirozenému rozlivu řek při větších průtocích. Špatně projektované stavby způsobují zatopení i celých městských částí. Vznikají velké škody na majetku a je ohrožena bezpečnost obyvatel.

Vysoké přehrážky brání migraci ryb a jiných živočichů a zabraňují přirozenému splaveninovému řežimu – to způsobuje zvýšenou erozi břehů a další zahlubování toku.

Vodní a mokřadní ekosystémy patří k nejohroženějším biotopům, kvůli necitlivým zásahům do morfologie toků, odvodňování, znečištění a nadbytku živin v životním prostředí, a šíření invazních druhů.

Zemědělská půda

Velké lány holé půdy jsou ohroženy vodní i větrnou erozí. Prach z polí znečišťuje ovzduší. Bahnotoky přicházíme o tuny ornice ročně, a je ohrožen majetek obyvatel v přilehlých obcích.

Využitím těžké mechanizace při obdělávání půdy s nízkým podílem organiky se půda utužuje, zanikají kapilární póry, voda se nevsakuje do hlubších vrstev a stéká po povrchu.

I nepatrně svažité pozemky jsou ohrožené vodní erozí. Pospádové pojezdy urychlují odtok vody a způsobují erozní rýhy.

Voda, která se vsákne, je na více než 25 % zemědělské půdy rychle odvedena melioračními systémy.

Půda je náš největší zásobník vody, avšak bez dostatku organické hmoty není schopna vodu efektivně zadržet a vydávat.

Nízký podíl organických látek v půdě činí zemědělce závislé na aplikaci vysokých dávek minerálních hnojiv. Ta jsou potom z půdy vyplavována ve vysokých koncentracích do vodních toků a ploch.

Přílišné využívání chemie v zemědělství likviduje půdní život a hromadí se v potravním řetězci. Aplikace postřiků za nevhodných povětrnostních podmínek kontaminuje okolí.

Vlivem kolektivizace se pozemky zcelovaly, zanikaly meze, cesty a aleje. Z krajiny se vytratila pestrost, členitost a průchudnost. V rámci EU máme bezkonkurenčně největší průměrnou velikost farem.

Teplotní výkyvy a střídavý vodní řežim s dlouhým obdobím sucha a náhlých, intenzivních a krátkých dešťů způsobuje, že plodiny mají malé výnosy, a jsou náchylnější k napadení škůdci a jiným nemocem.

Velké lány chemicky ošetřených jednodruhových plodin neposkytují vhodný úkryt polním druhům zvěře, které teď patří mezi ohrožené a ubývající. Používání herbicidů má za následek vzácnost i dříve běžných polních plevelů.

Lesy

Sucho a vlny veder přispívají k četnějším požárům lesních porostů. Požáry znečišťují ovzduší, ohrožují majetek i lidské životy.

Husté porosty dřevin si konkurují o vodu. Nedostatek vody ovlivňuje životaschopnost stromu, zastavuje se transpirace a tvorba dřeva, strom odumírá.

Jednověké, jednodruhové a husté porosty jsou náchylnější k nemocem, kalamitním událostem a napadení škůdci.

Kůrovcová epidemie je důsledek rozsáhlých jednověkých monokultur smrku pěstovaných v nízké nadmořské výšce a nitrátového stresu. Kůrovci mají kvůli globálnímu zvýšení teplot až tři generace ročně. Při vysokých počtech napadají i zdravé stromy.

Pasečné hospodaření a rozsáhlé mýtiny obnažují zbývající porost, který potom trpí vývraty a polomy. Odlesněné plochy trpí suchem, nejsou schopné účinně zachytit a zadržet vodu.

Lesní půdy mají přirozeně větší pórovitost než jiné půdy, vliv pojezdů na utužení půdy je znatelný i po desetiletích. Utužená půda nedokáže účinně vsakovat vodu.

Přibližovací linky, lanovkové průseky a pospádové pojezdy urychlují odtok vody a vznikají hluboké erozní rýhy. Urychlený odtok má za následek i rychlejší kulminaci povodňových vln.

Přemnožená spárkatá zvěř likviduje nové výsadby a znemožňuje přirozenou obnovu lesa. Ochranná opatření nových kultur a jejich obnovy jsou finančně vysoce nákladná – v řádu miliard každý rok.

Invazní druhy hmyzu způsobují rozsáhlá úmrtí porostů. Invazní druhy dřevin vytlačují naše původní druhy, likvidují tak i celá společenstva hmyzu, hub a živočichů na ně vázané.

Kyselé deště v minulém století zlikvidovaly rozsáhlé lesní porosty. Nejvíce zasaženy byly porosty jedle bělokoré a smrku ztepilého.

Změna klimatu

Narušený jetstream má za následek výrazné výkyvy teplot. Proudění větru má mnohem větší energii, efektivně tak vysušuje krajinu i půdu.

Malý vodní cyklus je narušen nedostatečných množstvím zeleně v krajině a vysušenou půdou.

Odpar se vlivem klimatické změny za posledních 20 let zvýšil až o 50 %. Přispívá k zasolování půd a způsobuje vysychání zamokřených a vodních ploch.

Extrémní výkyvy počasí způsobují, že jsou delší období sucha. Srážky spadané na vyprahlou půdu se nevsáknou, odtečou po povrchu a narovnanými koryty pryč z našeho území.

Na naše území spadne v průměru stejné množství srážek, avšak jejich rozložení v průběhu roku se změnilo. Dešťové srážky padají v kratším období s větší intenzitou.

Urychlení odtoku srážek má za následek rychlejší kulminaci ničivých povodňových vln.

Zvýšení teplot urychluje vývoj hmyzích škůdců. Dlouhodobé tropické teploty mají dopad na fyziologii pěstovaných rostlin i nás samotných. Během léta se z polí a trvalých travních porostů a zastavěných oblastí stávají tepelné ostrovy.

Vlivem klimatické změny dochází k posunu vegetačních pásů. Posunuje se horní hranice lesa a jsou tak ohrožené naše nejvzácnější ekosystémy horských oblastí.

Nedostatek sněhu během zimy má za následek nedostatek vody během vegetačního období. Zásoby podzemních vod se nedoplňují.

Model Živá krajina je sestaven jako multifunkční metodický postup, jak vyřešit základní problémy jakékoli krajiny s cílem snížit všechny typy sucha, půdní erozi, zvýšit ukládání uhlíku, biodiverzitu a chlazení krajiny, omezit povodně a obnovit hydrologický systém v krajině.

Studie proveditelnosti Modelu Živá krajina

1. Analýza a studium podkladových materiálů

Připravíme veškeré nutné projektové podklady a grafický projekt pro dané území dle naší metodiky.

Současné ortofoto a základní mapy, mapy historické, vědecké a veškerou technickou infrastrukturu. Z historických map jsou pro nás stěžejní Císařské povinné otisky stabilního katastru, které zachycují stav krajiny před průmyslovou revolucí.

Studujeme relevantní vědeckou literaturu a veškeré geovědní, hydrologické a ekologické mapy. Zohledňujeme ÚSES, zonace CHKO a NP, NATURA 2000, ohrožené druhy a jejich biotopy aj.

2. Mapování současného stavu terénu za pomoci veřejnosti

K mapování území využíváme mobilní aplikaci a dron.

Pomocí GPS v mobilním telefonu zaznamenáváme veškeré body zájmu spolu s fotografickou dokumentací s přesností do dvou metrů. Nasbíraná data se odesílají přes cloud přímo do připraveného grafického projektu.

Zaznamenané body – erozní rýhy, meliorace, vodní prvky a další, jsou základem pro následný návrh přírodě blízkých opatření v grafickém projektu.

Aplikace je volně dostupná pro chytré telefony a snadno se používá, díky tomu můžeme do triviálního mapování zapojit úplně každého.

3. Grafický návrh přírodě blízkých opatření v programu QGIS

Na základě analýzy podkladů a mapování v terénu navrhujeme přírodě blízká opatření podle platných a doporučených metodik z oblasti hospodářství a ochrany přírody ve volně dostupném programu QGIS.

Veškerá navrhovaná opatření i mapované body mají vlastní značku na základě našeho přehledného mapového klíče.

Každý navrhovaný prvek má vlastní seznam atributů, kde jsou zaneseny rozměry a veškeré nutné parametry a vlastnosti. To usnadňuje tvorbu projektové dokumentace a veškerých podkladů nutných k realizaci projektu.

4. Textový dokument studie proveditelnosti

Stručně v něm shrnujeme výstupy analýzy a význam navržených opatření v grafickém projektu. Dokument je rozdělen na tři hlavní části:

Obecná část textového dokumentu představí přírodní poměry daného území a historické souvislosti krajinného rázu.

V analytické části stručně popíšeme postup a výsledky mapování a studia veškěrých archivních, vědeckých a mapových podkladů. Určíme kritická místa katastru, která je potřeba řešit nejdříve.

V návrhové části se věnujeme konkrétním přírodě blízkým opatřením navržených v grafickém projektu QGIS v dané lokalitě.

Studie proveditelnosti se zpracovává pro celou plochu povodí toků 4. řádu, o přibližné rozloze 10 km2 a více. Území o této rozloze je dostatečně velké na to, aby navrhovaná opatření měla opravdový pozitivní vliv na vodní cyklus v celém povodí a maximálně omezila erozi na všech erozně ohrožených plochách.

Navrhujeme velké množství malých opatření, které na sebe navazují a vzájemně se podporují. Snažíme se co nejméně omezit stávající hospodařící subjekty a podpořit jejich přechod k udržitelnému hospodaření. Navrhovaná opatření jsou ekonomicky přínosná a přitom maximálně podporující ekologické funkce krajiny. Krajina se stává prostupnou, odolnou a živou.

Na zemědělské půdě se snažíme o funkční konturaci k omezení vodní a větrné eroze. Na rovinatých pozemcích do sklonu 2 % řešíme především větrolamnost a podíl zeleně. Na pozemcích se sklonem nad 2 % řešíme primárně vodní erozi, a až následně erozi větrnou.

V lesích uplatňujeme kontruraci pomocí tzv. obnovných žeber, kdy se na lesním pozemku vytvoří malé náseky (ne větší než je výška lesního porostu) ve tvaru překrývající se šachovnice. Takto malé náseky neobnažují rostlý porost vůči účinkům větru. Tato konturace je nejvíce vhodná na svažitých pozemcích, kdy se pokácené kmeny ponechají na místě kolmo ke spádu a vytvoří tak žebro. Takto umístěné kmeny zpomalují odtok vody, brání erozi a kumulují opad – vytváří tak vhodné prostředí pro přirozenou obnovu lesa.

Využíváme i meliorační systémy, které byly stavěny k odvodnění velkých ploch zemědělské půdy a mokřadů. Podle archivních materiálů je zhruba 25 % zemědělské půdy odvodněno, avšak záznamy o těchto stavbách se nedochovaly všechny. My jsme schopni tyto podzemní odvodňovací systémy v rámci mapování a analýzou ortofoto map v krajině za určitých podmínek najít, i když v daném území žádná oficiální dokumentace neexistuje.

Nalezené meliorační trubky narušíme jen na strategických místech, s cílem vytvořit sérii na sebe navazujících terénních depresí s hrází. Tyto stavby fungují na základě vodnosti trubek jako minipoldery nebo tůně. Malé rozměry staveb nenarušují krajinný ráz – v krajině jsou téměř neviditelné, takřka nezabírají užitnou plochu a jsou velmi účinné. Stavba je levná, protože veškerý materiál zůstane na místě. Takto vzniklé kaskády efektivně zpomalují odtok vody, voda se vrací zpět na povrch a do blízkého okolí a přispívá k obnově malého vodního cyklu a mokřadů.

Zahloubené a napřímené vodní toky revitalizujeme pomocí zdrsnělých balvanitých skluzů, které efektivně zvednou vodní hladinu, zpomalí odtok a nebrání migraci vodním živočichům ani přirozenému splaveninovému režimu. Pokud je to možné, vodní tok posíláme do původní trajektorie podle místní geomorfologie.

Vracíme do krajiny vodní prvky a mokřadní plochy i na základě historických map. Ve vhodných lokalitách navrhujeme nové rybníky, jezírka či tůně. Mnoho vzácných druhů vázaných na mokřadní biotopy a zamokřené plochy jsou v naší zemi na ústupu. Vrácením vody na povrch a podporou retence a infiltrace v celé ploše krajiny, a následně i správnou péčí o tyto plochy, můžeme tento trend zvrátit.

Zapojení veřejnosti

Pro obce a zájemce o studii proveditelnosti pořádáme přednášky pro zastupitelstvo, kde představíme Model Živá krajina a jeho hlavní přínosy. Před začátkem tvorby studie je v lokalitě záměr představen i veřejnosti. Pořádáme komentované vycházky pro občany přímo v řešené oblasti.

Oslovujeme místní obyvatele a hledáme zájemce, kteří se stanou mapéry. V ideálním případě se vytvoří skupina místních občanů, která s naší pomocí a pod odborným dohledem pracuje na studii proveditelnosti podle metodiky Modelu Živá krajina.

Model Živá krajina zahrnuje nadstandardní míru participace veřejnosti, čímž přispívá k zájmu občanů o stav krajiny, v níž žijí, a o její adaptaci na klimatickou změnu.

Krajinný plán adaptace ČR na klimatickou změnu

Ke krajině a jejím procesům je potřeba přistupovat jako k celku. Jednotlivá opatření mají také svůj význam, ale pokud chceme prosperující a kulturně hodnotnou krajinu, odolnou, živou a bezpečnou, musíme přírodním procesům vrátit aspoň část místa, které potřebují pro svou existenci. Navrácením zeleně a vody alespoň do 10 % plochy naší republiky pomůžeme adaptovat krajinu vůči nevyhnutelně pokračující klimatické změně a jejím dopadům.

Náším cílem je vytvořit jednotný Krajinný plán adaptace na změnu klimatu postupným zpracováním celého území České republiky podle Modelu Živá krajina – adaptovat tak naši krajinu na změnu klimatu a zvýšit její odolnost vůči dopadům extrémních výkyvů počasí, sucha a povodní, a obnovit její přirozené procesy s ohledem na bezpečnost a potřeby občanů, vlastníků, samospráv i státu.

Živé krajiny

Samostatné subjekty s licencí použití metodiky Modelu Živá krajina.

Model Živá krajina a Živá krajina – texty a loga jsou chráněna průmyslovými ochrannými známkami 398854, 398855, 401222 a 401228. Sestavení modelu je chráněno autorským zákonem.